Přes hory a pod horami

D 6018: Čching-tao 20:00 – Wej-fang 21:09
K 70: Wej-fang 21:30 – Chuang-šan 18:20 (2. den)

Druhý den jsme vyrazili na pláž na samém severním okraji města. Tam jsme se rozdělili. Kač zůstala u moře a hrála tam hrdinku dne. Číňané totiž skoro vůbec neumí plavat. Běžně uvidíte dospělého chlapa, jak jde do vody s kruhem a nafukovacími rukávky. Kač, která se vrhala do metrových vln bez jakékoliv výbavy, zanechávala na tvářích Číňanů nefalšovaný údiv.

Celý příspěvek

Rychlovlakem k moři

D 333: Peking jih 8:23 – Čching-tao 14:10

Kaččina cestovatelská teze zní, že cesta, na které se nevykoupeme v moři, nemá smysl. Vzhledem k tomu, že naše cesty jsou spíše ve stopách Nikolaje Převalského nežli Jamese Cooka, je nutné moře explicitně plánovat a přizpůsobit mu cestu. Letos na moře vyšlo Čching-tao u Žlutého moře.

Celý příspěvek

Poslední den v Pekingu

Původní plán byla návštěva Dračího kaňonu asi 80 km západně od Pekingu. Krátká konzultace s jízdním řádem busů však ukázala, že busy zmiňované na netu jedou někam úplně jinam. Co teď? Protože jsme si ještě lízali rány ze včerejší Čínské zdi, zvítězila varianta vykašlat se na kaňon (Kač tvrdila, že tam chci stejnak jen kvůli kešce), udělat si odpočinkový den a navštívit Lamaistický klášter a park kolem Chrámu nebes, na který původně v itíku už nezbyl čas.

Celý příspěvek

Jak se zřídit na Čínské zdi

Autostop: Mu-tchien-jü 18:00 – Chuaj-žou 18:30
Bus 916: Chuaj-žou 18:40 – Peking Tung-č’-men 20:15

Náš plán byl prostý. Vylézt na Čínskou zeď a jít po ní na jihovýchod až k sousednímu rekonstruovanému úseku v Mu-tchien-jü a tam sejít dolů. To bylo nutné, protože jet dvakrát do Číny a nevidět Čínskou zeď v klasické rekonstruované podobě, to je jak jet do Thajska a neokusit rozkoš od místních krasavic.

Celý příspěvek

Taxíky jsou tabu

Bus 916: Peking Tung-č’-men 14:00 – Chuaj-žou 15:05
Bus: Chuaj-žou 16:40 – Si-ča-c‘ 18:20

Víte, kdo je to travelhipster? To je takový ten frajírek, kterému tradiční turistické atrakce nejsou dost sexy a zásadně jezdí na místa alespoň pět let před tím, než se stanou slavná. Normální turisté, když přijedou do Pekingu, jedou na Čínskou zeď do Pa-ta-lingu. Jezdí tam příměstské vlaky i šňůry turistických busů, zeď je pěkně upravená, rekonstruovaná a obklopená hotely, parkovišti, obchůdky, stánky se suvenýry, naháněči a jinou nezbytnou infrastrukturou pro prohlížení Zdi.

Celý příspěvek

Pekingská zvířátka

Kač na cestách ráda navštěvuje místní zoo, Rob je vybíravější a zajímají ho jen zvířátka, která nenajde v českých zoo. V Pekingu to bylo splněno, neb pekingská zoo chová pandy. Čína si své pandy žárlivě střeží, cizím zemím je jen půjčuje v rámci diplomatických čachrů a i mláďata narozená v cizině zůstávají majetkem ČLR. Česko, se svým pozitivním vztahem k dalajlámovi a Tibetu obecně, si na pandy může nechat zajít chuť.

Celý příspěvek

Severní hlavní město Peking

Onehdy přivedli čtyři mudrce do Pekingu, náhodně je rozvezli metrem na různé stanice a pak se jich zeptali, jak vypadá Peking.
Ten, který vystoupil na náměstí Nebeského klidu řekl: Peking je načančaná atrakce, všude davy turistů, naháněčů a prodavačů suvenýrů. Jedinec se v tom davu úplně ztrácí.
Ten, který vystoupil na zastávce Wang-ťing-si na severních předměstích, řekl: Peking je rozsáhlé panelové sídliště. Dvacetipatrové mrakodrapy, všude kam se podíváš. Nepředstavujte si však unifikované šedivé komunistické krabice, moderní pekingské paneláky mají svůj osobitý styl.
Ten, kterého vysadili v hutongu u zastávky Pej-sin-čchiao, řekl: Peking, to jsou úzké křivolaké uličky a staré nízké baráky. Město, kde jediný náznak moderní doby jsou klimatizace na zdech a zboží v obchodech.
Ten, na kterého zbyla zastávka Čche-kung-čuang na západním okraji centra, řekl: Peking je obchodní centrum celé Číny. Banky a výstavné paláce velkých korporací. kde to žije 24 hodin denně. Velký byznys se dělá právě tady.

Celý příspěvek

V Pekingu neznají pettingu

K 598: Ťi-ning 21:09 – Peking 4:58 (2. den)

Průšvih čínských drah je, že lůžkové lístky jsou hodně rychle vyprodané. Čínské dráhy mají sice éšop, nicméně pouze v čínštině a akceptující jen čínské platební karty. Existuje spousta agentur, které vám koupí lístek v předstihu (za větší či menší provizi), ale když do poslední chvíle nevíte, jak dlouho budete v Mongolsku a jak dlouho vás budou zdržovat na hranicích, tak je předprodej stejně nanic. Na noční vlak z Ťi-ningu do Pekingu jsme proto museli vzít zavdět sedačkou.

Celý příspěvek

VIP v Ťi-ningu

6858: Er-lien 8:45 – Ťi-ning 15:56
K 598: Ťi-ning 21:09 – Peking 4:58 (2. den)

Díky temperamentnímu taxikáři jsme na hranicích ušetřili minimálně 3 hodiny, což nám stejně nepomohlo, neb poslední vlak z Er-lienu na jih už byl pryč. Koho by také napadlo, že 5½hodinová rezerva na přechod hranic je zcela nedostatečná, že? Er-lien je ale příjemné městečko, kde jsme našli levný hotýlek s typicky levným a rozpadajícím se čínským luxusem. Všude kolem malé hospůdky otevřené do ulice, z nichž se line vůně kořeněných jídel, která spolu s lehkým nasládlým pachem z odpadků dělá ten typický odér čínské ulice.

Celý příspěvek

Hra na vysírače a škodiče

20: Ulánbátar 20:00 – Dzamyn Üd 8:00 (2. den)
Taxi: Dzamyn Üd 9:00 – Er-lien 13:30

Mongolsko-čínskou hranici jsme se opět rozhodli přejít individuálně. Hlavně proto, že dnes žádný vlak přes čáru nejel. Taxikář si za převoz řekl 50 ¥ za osobu, což vypadá zpočátku hodně (přeshraniční přejezd má cca 10 km), ovšem zahrnuje i speciální služby.

Celý příspěvek