Jestliže je úterý, musíme být v Hanoji

Bus: Jang-šuo (10:00) – Kuej-lin (11:30)
T 8721: Kuej-lin (13:49) – Nan-ning (19:50)
Bus: Nan-ning (9:30) – Hanoj (15:00)

Na diskusních fórech Interrail.net se často setkávám s dotazy typu plánujeme výlet po Evropě, chceme projet vlakem Německo, Francii, Itálii, Rakousko, Švýcarsko, Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko, Česko, Polsko a zakončit to celé v Petrohradě, máme na to dva týdny, jaký je nejlepší itinerář? Většinou jde o mládež z Británie nebo Ameriky.

Dříve jsem jim trpělivě vysvětloval, že na skutečné poznání zmíněných zemí by potřebovali aspoň tři měsíce, pak jsem na to rezignoval, a nakonec jsem zjistil, že se chovám úplně stejně jako oni. Plánuji cestu po Asii, na Čínu mám rezervované necelé čtyři týdny, a snažím se najít nějaký rozumný itinerář cesty, abychom viděli vše, co nás zaujalo. No řekněte sami, co lze vidět za čtyři týdny v zemi velké jako celá Evropa a s třikrát více obyvateli? Nebudeme si nic nahlávat, z našeho itineráře jsme museli škrtat, a i zbytek jsme našlapali co to šlo.

Nějak to rychle uběhlo a my se pomaloučku s Čínou loučili. Vlakem do Nan-ningu, kde dlouho nešlo najít jediný volný hotel. Z Nan-ningu jezdí jeden vlak denně do Hanoje, ale bohužel jen přes noc a v den příjezdu do Nan-ningu už ujel. Kvůli našlapanému itineráři jsme tedy jeli autobusem odjíždějícím hned druhý den ráno.

Exponenciální buzerační pravidlo bylo poprvé porušeno. Výstupní čínská kontrola byla výrazně rychlejší nežli vstupní a vietnamští celníci byli ještě laxnější.

Ačkoliv z původní architektury hanojského centra toho moc nezbylo, stále má více „asijskou“ tvář nežli moderní čínské metropole. Úzké uličky, malé obchůdky a všude samí troubové. Trouba je mladý Vietnamec na motorce, který trpí obscedantní touhou vyřvat do světa „uvolněte místo, já jsem tady, mám motorku a jsem king,“ a to soustavným troubením na klakson. Neustálé troubení po celý den je asi největší skvrnou na tváři Hanoje.

Oproti Číně v Hanoji prakticky nelze smlouvat. Ono také proč by to místní dělali, když Hanoj je vstupní branou tisíců západních turistů, kteří přilétnou a majíce v hlavě evropské ceny ochotně zacvakají cokoliv, oč si Vietnamec řekne. Dva čeští exoti, co právě přijeli po zemi z Číny a nelíbí se jim soustavné předražování, nejsou natolik zajímavou cílovou skupinou, abych se s nimi obchodníci dohadovali. Tedy až na jednoho obchodníka s korálky – když jsme se s Kačkou v obchodě bavili, co z toho koupíme, vyšel ze zadní místnosti postarší Vietnamec a plynnou češtinou prohlásil, že slyšel Čechy a to si nemůže nechat ujít.

  • Hanoj hledejte v čínských jízdních řádech pod jménem Che-nej. Naopak Nanning je ve vietnamských jízdních řádech uveden jako Nam Ninh.
  • V Číně neexistují směnárny, peníze lze vyměnit jen v bankách. Většina bank vám bez problému vymění dolary a eura, i když u eur počítejte s vyšší marží. Při výměně valut za jüany si uschovejte doklad, protože ho musíte předložit při zpětné výměně jüanů za valuty.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>