Mha přede mnou, mha za mnou, nezměrná propast pode mnou

Chua-šan, hora, která jitřila naší fantazii už několik měsíců před cestou. Neplést se známější horou Chuang-šan, v oficiálním překladu Žlutá hora. Chua-šan se pyšní přídomkem Nejstrmější hora pod nebem, v neoficiálním překladu Hora, o které byste neměli říkat své mamince.

Strmé a nepřístupné svahy Chua-šanu lákaly již od středověku buddhistické mnichy. V 80. letech horu objevili čínští studenti, kteří si na kolmých skalách dokazovali svoji odvahu. Na internetu lze najít bezpočet historek o frajeřinkách nad několikasetmetrovými propastmi i o pádech do nich. Je jasné, že takovou horu jsme si nemohli nechat ujít.

Při výstupu na horu se musíte nejprve dostat na severní vrchol. Vedou tam tři cesty. První se nazývá Tisícistopé schodiště. Je to typická básnická podsázka, skutečné převýšení je zhruba čtyřikrát vyšší. Začíná nevinně, jako dlážděná cesta vzhůru soutěskou. Postupně se na cestě objevují schody, čím dál častěji, až cesta opustí dno soutěsky a začne stoupat do svahu nepřetržitým schodištěm. Druhá cesta se nazývá Vojenská, vede z druhé strany hory, na nic si nehraje a schodiště má po celé délce. Třetí možnost je nově postavená lanovka nad Vojenskou cestou.

Od severního vrcholu vedou další strmé schody na ostatní vrcholy, kam musíte vyšlapat ještě dalších 400 výškových metrů. Kdysi zde možná byla tichá a posvátná atmosféra, dnes zde kvůli lanovce proudí davy turistů. Naštěstí průměrný lanovkový mastňák má sílu nanejvýš přejít po horské šíji k Nebeské bráně a už si to metelí zpět.

Za Nebeskou branou se nachází tři jižní vrcholy navzájem propojené propletencem chodníčků a schodišť. Na každém vrcholu je restaurace s hotelem. Ceny jsou tu dost vysoké, což je pochopitelné, neb veškeré zásobování obstarávají šlachovití nosiči od vrchní stanice lanovky. Takový nosič si nese na ramenou prkno s 40kilovým nákladem a za šťavnatých nadávek stoupá vzhůru (Kdybyste někdo věděl, co v čínštině znamená Jáčaki!, budu velmi rád.)

Nicméně ani chodníčky a schody nevedou všude. Do těch nejhezčích částí Chua-šanu se dostanete pouze po ferratách. Ferraty v místním provedení znamenají 500 metrů kolmé stěny nahoře, pak úzká prkenná římsa a dalších 500 metrů kolmé stěny dole. Ferrata vás sice jistí, ale věřte čínskému úvazku, že? Čínští drsoni to řeší tak, že se vůbec nejistí a na římsách dělají různé prostocviky, aby ukázali, jak jsou drsní. Každý rok jich pár spadne.

Oblíbeným zvykem čínských turistů je koupit si visací zámek (klidně i s vlastním monogramem) a ten zacvaknout na místo, kam jste došli a kde se vám líbilo. Na Chua-šanu většina zámků visela na železném zábradlí u Nebeské brány, ale ti zdatnější turisté je zavěšují i na ferraty a opravdový akrofilik si vyleze na borovici vyrůstající vodorovně ze svislé skály a zavěsí ji až na tu nejvzdálenější tenkou větvičku.

  • Vstupné na horu je 100 ¥ za osobu plus 40 ¥ za lanovku jedním směrem a 20 ¥ za mikrobus k lanovce.
  • Vezměte si s sebou dostatek jídla a pití, jídlo v bufetech na hoře je dost drahé.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>