Protestní pochod proti předražování

Bus: Hanoj (10:00) – Hạ Long (12:00)
Loď: Hạ Long (12:30) – Cát Bà (16:00)

V hanojském hotelu nám ihned nabízeli all-inclusive výlet na ostrov Cát Bà. Ten samozřejmě měli v plánu, ale jak nás znáte, rádi si zařizujeme věci po svém a příliš organizované zájezdy nám nevoní. Objednali jsme si tedy jen loď na ostrov a autobusový přípoj do halongského přístavu. To jsme ještě netušili, jak jsme si tím zavařili.

Halongský záliv vznikl geologicky velmi podobně jako okolí Jang-šua, ale vápencové homole tu vystupují přímo z moře. Turistické vyhlídkové lodě křižují kolem těch nejhezčích, se zastávkou v jeskyni a u plovoucí rybářské vesnice (jejíž obyvatelé se živí předvším přeprodejem ovoce z pevninských obchodů turistům s 50% přirážkou).

Ostrov Cát Bà je jediný obydlený ostrov v halongském zálivu a veškeré hotely a podobné radosti jsou soustředěné v městečku na jižním cípu ostrova. Věděli jsme, že jeden přístav je přímo v městečku, druhý zhruba 3 km odsud a že mezi nimi jezdí i nějaké autobusy. Když loď přirazila ke břehu v pustině, usoudili jsme, že jsme v tom vzdálenějším přístavu a šli na autobus. Autobusák prohlásil, že bere jen turisty s all-inclusive programem (ano, tím který jsme v Hanoji odmítli) a nás vezme jen zhruba za trojnásobek ceny uvedené na tabuli. To jsme už byli náležitě vytočení z neustálého předražování a tak jsme mu dali pápá a vyrazili do města pěšky. Ihned se k nám přitočili dva pánové na motorkách, že do města je to moc daleko a že nás svezou za stejnou cenu jako autobusák. Samozřejmě jsme odmítli, nicméně motorkáři byli neodbytní a stále nás sledovali, zdali si to ještě nerozmyslíme. Cenu však odmítali snížit. Jdeme tři, čtyři, pět kilometrů a město stále nikde. Pomalu nám dochází, že nás loď zřejmě vyhodila v jakémsi třetím přístavu na úplně opačném konci ostrova a do města to máme asi 20 km pustým vnitrozemím. Motorkáři samozřejmě opět doráželi, že cesta je dlouhá a nebezpečná, nicméně to už jsme byli natolik zabejčení, že jsme byli ochotni vést PPPP (Protestní Pochod Proti Předražování) klidně celou noc. Když ten starší Kačce plasticky ukazoval, že ostrov je plný mafiánů, co ji okradou a znásilní, ten mladší se už nevydržel nesmát, čímž nám potvrdil, že noční PPPP je věc zcela bezpečná.

Po třech hodinách a devíti kilometrech už to motorkáři vzdali. Zanedlouho však jel kolem jiný se stejnou nabídkou. Když jsem mu řekl akceptovatelnou cenu (polovina toho, co chtěli ti první dva), tak se sice tvářil, že ani omylem, ale za chvíli přijel znovu i s kamarádem, „že prej teda jó.“ Zbytek cesty jsme se vezli na motorkách a radost z ušetřených kilometrů nám nekalil ani fakt, že nás vyhodili na kraji města asi kilometr od centra, před hotelem jednoho jejich známého. Ten samozřejmě opět předražoval, ale kilometr šlapání navrch nás už nezabije, a tak jsme náš PPPP dotáhli až do konce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>