Hra na vysírače a škodiče

20: Ulánbátar 20:00 – Dzamyn Üd 8:00 (2. den)
Taxi: Dzamyn Üd 9:00 – Er-lien 13:30

Mongolsko-čínskou hranici jsme se opět rozhodli přejít individuálně. Hlavně proto, že dnes žádný vlak přes čáru nejel. Taxikář si za převoz řekl 50 ¥ za osobu, což vypadá zpočátku hodně (přeshraniční přejezd má cca 10 km), ovšem zahrnuje i speciální služby.

Na mongolsko-čínských hranicích se permanentně hraje hra Na vysírače a škodiče. Škodič je osoba v policejní uniformě, jejímž smyslem života je co nejvíce ztížit občanům přechod přes hranice. Za tímto účelem si vymýšlí všemožné kontroly; čím zdlouhavější, tím lepší. Díky tomu se na hranicích tvoří neuvěřitelné fronty aut, které se skoro nepohybují.

Úkolem vysírače je naopak hacknout tento zločinný systém a předběhnout tak co nejvíce aut ve frontě. K tomu je třeba oblafnout všudypřítomně hlídající škodiče, k čemuž slouží různé strategie:

  • Volavka – vyčíhnout okamžik kdy škodiči jsou zaměstnáni sprdáváním jiného vysírače a nenápadně kolem nich proklouznout. Teréňák hravě zvládne prašný terén kolem silnice.
  • Fake porucha – „pane celník, já bych to rád otočil a jel zpátky, jak si přejete, ale zrovna se mi nějak zasekl motor, musím se na to podívat.“
  • Brute force – vlna vysíračů se začne drát do fronty najednou a spoléhá se na to, že škodičů je příliš málo, aby zadrželi všecky vysírače

Možná znáte úsloví voprsklej jak nádražní veverka, které jsme po cestě upgradovali na voprsklej jak sljuďanský nádražní pes. Obě zvířátka by však s klidem mohla dávat lekce zdrženlivosti našemu taxikáři, zdatnému to vysírači. I když ho celníci podesáté poslali zpátky, stejně si tam našel cestu i po jedenácté. Když jeden řidič ve frontě nemohl ihned nastartovat, promptně se vecpal na místo před něj. Čínští škodiči byli tvrdší nežli mongolští, ale na ně použil speciální strategii kocour není doma – vyčkat, až otravného škodiče vystřídá jeho kolega, který nemá přehled o aktuálních vysíračích, a pak se před něj postavit s nevinným výrazem „no konečně jsem tu frontu vystál až sem!“

  • Hraniční přechod lze přejet pouze autem nebo busem, pěšky vás nepustí. Případně mezinárodním vlakem Moskva–Peking nebo Ulánbátar-Hohhot, ale ty jsou hodně drahé a jezdí jen některé dny v týdnu.
  • Jak mongolská, tak čínská strana si za svoji buzeraci účtují 5 ¥/2000 MNT na osobu. Tento obolus zaplatíte u okénka před samotnou kontrolou a dostanete papírek, který pak ukážete při kontrole.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>