Jak nedělat odpočinkový den

R 292: Jekatěrinburg 18:21 – Krasnojarsk 7:47 (3. den)

Slečna Nataša byla vyhlášený samotář, ale vždycky toužila vést hostel. Nejprve si postavila hostel u silnice na Písek. Ale chodili jí tam lidi. Proto se přestěhovala do Krasnojarsku, tam na periférii vybrala zapadlou bytovku, dva byty přestavěla na hostel a hlavně nikde nedávala žádné cedule, že tu něco je.

Ačkoliv jsme měli adresu, najít hostel byla netriviální práce. Domy na ruských předměstích uvádějí adresu podle nejbližší větší ulice, která může klidně vést 200 metrů odsud. Vedlejší uličky název nemají. Číslo platí pro celý blok, jednotlivé vchody se nerozlišují. Ani místní obyvatelé netušili, že tu je něco jako hostel.

Nakonec se zadařilo a my jsme si po noci ve vlaku na chvilku lehli. Krasnojarsk jsme plánovali jako odpočinkový – malou procházku v národním parku Stolby, blízká minizoo a jinak speciální slovenská relaxační technika zvaná LHK (=Ležať Hore Kokotom). Poté, co jsme se probudili v jednu odpoledne (kdo tvrdí, že jetlag je záležitost letadel, ať si zkusí jet po Transsibu směrem na východ – co den, to hodina vzad), bylo vidět, že máme-li na Stolbách něco vidět, musí to být rychlovka.

Krasnojarsk má hodně roztahaná nevzhledná předměstí, avšak jakmile se dostanete i za ně, jste v nefalšované sibiřské divočině. Tak tomu je i v národním parku Stolby – žulové skály tu a tam vykukující z nekonečných zalesněných kopců.

Asi ve 2/3 výšlapu do kopců se nám ztratila cesta, a tak jsme šli zhruba kilometr místy, kde podle mapy měla vést pěšina, ale jinak to byl hustý skalnatý les. Po hodině prodírání jsme konečně dorazili na jinou cestu. Promenovaly se tam i nafintěné slečinky, což se záhy vysvětlilo, když se na kopci vyloupla horní stanice čerstvě zbudované lanovky, v mapě pochopitelně nevyznačené. Aspoň tam měli vodu na prodej, protože potní žlázy pracovaly na špičkový výkon. Krátce před největší skálou Takmak začalo pršet, což jsme kvitovali s povděkem – déšť chladil a zahnal štípající ovády do horoucích pekel.

Do hostelu jsme přijeli až po jedenácté večer. To je také hodně zrádné, protože večer je tu světlo skoro až do půlnoci. Jednak proto, že pásmový čas v Rusku je o hodinu napřed oproti astronomickému času (takový celoroční letní čas) a ač to nevypadá, jsme na zeměpisné šířce jižní Skandinávie, takže tu účinkuje malá verze bílých nocí petrohradských. Strhaní a zpocení jak po Octogintě a plány na odpočinkový den se pomalu rozplývaly v dáli. Pravda, spali jsme potom jak zabití, ale já vstával časně ráno, abych před dopoledne stihl ještě…

  • Na stránkách národního parku je k stažení podrobná mapa.
  • Hlavní vstup do Stolbů je u zastávky busů Turbaza, staví tam městské busy 19, 50 a 78.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>