Rychlovlakem k moři

D 333: Peking jih 8:23 – Čching-tao 14:10

Kaččina cestovatelská teze zní, že cesta, na které se nevykoupeme v moři, nemá smysl. Vzhledem k tomu, že naše cesty jsou spíše ve stopách Nikolaje Převalského nežli Jamese Cooka, je nutné moře explicitně plánovat a přizpůsobit mu cestu. Letos na moře vyšlo Čching-tao u Žlutého moře.

K moři jedeme opět německým Siemens Velarem, ale oproti minulé cestě už nedosahujeme rekordních 340 km/h. Čínské dráhy v roce 2011 usoudily, že tato rychlost je neekonomická (ono také čínské rychlovlaky stojí třetinu toho, co evropské) a snížily maximální rychlost na 300 km/h.

Čínské rychlovlaky se dělí do dvou základních kategorií G (kao-su) a D (tung-čche). Plus ještě jedna speciální kategorie C (čcheng-ťi) jezdící jen na trase PekingTchien-ťin. Traťovou rychlost mají plusmínus stejnou. D-vlaky stojí zhruba dvě třetiny, co G-vlaky a staví i v menších městečkách s 300 000 obyvateli (Původně jsem zde chtěl dát příklad podobně velkého městečka v Česku, ale pak jsem to zrušil, aby se Brňáci nezlobili :-)) Protože provoz na trati (zejména na úseku PekingTchien-ťin) velmi silný, čekáme v každé nácestné stanici na předjetí jedním až dvěma G-vlaky. Klidně i čtvrt hodiny. Sice to významně shodí průměrnou rychlost, ale to Číňanům zdá se nevadí. Mně v zásadě také ne, aspoň mám čas něco vyfotit.

V Ťi-nanu odbočujeme z šanghajské VRT na odbočku do Čching-taa. Tato odbočka je již stavěná úsporněji. Stále je oddělena od staré tratě, ale vede převážně těsně vedle a nádraží pro obě tratě jsou společná. Něco na způsob rakouské Westbahn. Maximální rychlost 200 km/h.

Čching-tao byla původně malá rybářská vesnice. Teprve Němci z ní udělali vojenskou základnu a důležité město. Kde jsou Němci, tam se vaří pivo, a proto dnes po celé Číně můžete narazit na plechovky s Tsingtao Beer (Němci zde ještě zanechali jednu památku, ale o té až zítra.) Městskou pláž jsme našli velmi rychle. Tedy pláž tam byla, ale moře jaksi ne. Čching-tao je známé svým vysokým dmutím moře a dnes odpoledne byl právě odliv. Přesto se však kamenité dno hemžilo lidmi. Kačka velmi rychle zjistila proč. Odliv tu zanechal na suchu tisíce mušlí, hvězdic, krabů, krevet a všeliké jiné mořské havěti. Každý měl v ruce kyblík nebo síťku a kdo neměl, tomu ji ochotně prodali místní stánkaři. Ti mimo jiné prodávali i mušle a mořské pochoutky těm, které už hledání přestalo bavit.

To už byl večer. Šel jsem ještě nakoupit nějaké jídlo, když jsem se vrátil, Kač už skoro spala. A jen tak z polospánku slyšela: křup…křup…křup – „Robe, co to jíš?“ – „Kač, to nechceš slyšet!“ – „Teď už je to jedno, já to potřebuju vědět.“ – „Ale ono je to vážně moc dobré.“ To už Kač byla vzhůru a viděla na mém talíři obří kukly neznámého hmyzu. Zákaz líbání se prodloužil o další týden a navíc přibylo embargo na slovo křup.

  • Bacha na hledání adresy v Číně podle googlemapy a GPS. Souřadnice v čínských googlemapách jsou z neznámého důvodu šouplé o pár set metrů. Hledejte raději na ortofotomapě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>