Severní hlavní město Peking

Onehdy přivedli čtyři mudrce do Pekingu, náhodně je rozvezli metrem na různé stanice a pak se jich zeptali, jak vypadá Peking.
Ten, který vystoupil na náměstí Nebeského klidu řekl: Peking je načančaná atrakce, všude davy turistů, naháněčů a prodavačů suvenýrů. Jedinec se v tom davu úplně ztrácí.
Ten, který vystoupil na zastávce Wang-ťing-si na severních předměstích, řekl: Peking je rozsáhlé panelové sídliště. Dvacetipatrové mrakodrapy, všude kam se podíváš. Nepředstavujte si však unifikované šedivé komunistické krabice, moderní pekingské paneláky mají svůj osobitý styl.
Ten, kterého vysadili v hutongu u zastávky Pej-sin-čchiao, řekl: Peking, to jsou úzké křivolaké uličky a staré nízké baráky. Město, kde jediný náznak moderní doby jsou klimatizace na zdech a zboží v obchodech.
Ten, na kterého zbyla zastávka Čche-kung-čuang na západním okraji centra, řekl: Peking je obchodní centrum celé Číny. Banky a výstavné paláce velkých korporací. kde to žije 24 hodin denně. Velký byznys se dělá právě tady.

Podíváte-li se na mapu Pekingu, uvidíte pravidelnou čtvercovou síť silnic v severojižním a západovýchodním směru. Dobrá, takže něco jako downtowny amerických měst. Chyba lávky! Tedy spíše chyba měřítka. Jeden čtverec v pekingské síti má 1–2 kilometry na šířku a tvoří skoro samostatnou čtvrť.

Metro nezmiňujeme náhodou. Po městě lze jezdit i autobusy a trolejbusy, ale ty mají navigaci jen v čínštině, trčí v neutuchajících zácpách a jsou o dost narvanější nežli metro. Zkusili jsme to jednou a honem jsme se vrátili do jistoty podzemí.

Metro v Pekingu vznikalo ve dvou etapách. V sedmdesátých létech se postavily linky 1 a 2, které dodnes nesou rukopis Maovy éry. Ostatní linky vznikly v posledních 10 letech a jsou o poznání modernější. Po monunentálních ruských stanicích metra se vám pekingské metro může zdát strohé a stísněné, nicméně je čisté a upravené. Všude jsou plánky a navigační tabule, vše i v angličtině, takže se tu nemohou ztratit ani dva cizinci rozespalí po noci na sedačce.

Naše první kroky vedly samozřejmě na must-to-see náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men), Zakázaného města a Letního paláce. Číňané se chlubí, že Tchien-an-men je největší náměstí na světě a asi mají pravdu, Rudé náměstí je vedle něho plácek jako dlaň. Ono je to i nutné, protože cokoliv menšího by nebylo schopno pojmout ty davy turistů mířících do Zakázaného města. Není divu, je sobota. Kdyby čínští císařové vstali z hrobu, asi by je klepla pepka, kolik neurozených plebejců znesvěcuje svými kroky prostory vyhrazené jen nejvyšším z nejvyšších.

Q: Víte jak zní nejkratší čínský vtip?
A: Nejsou lidi.

I zde lze najít méně frekventovaná místa, zejména v traktech, kde je zvláštní vstupné. Před čím však nelze utéct, je horko a vlhko jak v čínské prádelně. Z tohoto pohledu doporučujeme návštěvu Paláce hodin, kde kromě hodin všech typů je i klimatizace.

Apropó hutongy. Číňané okopírují úplně všecko. I Stínadla. V jednom takovém jsme také bydleli. V hutongu vládne božský klid, auta se do zdejších úzkých uliček dostávají obtížně a hlavní dopravní obslužnost zajišťují kola, tříkolky a skútry, vše i v elektrické variantě. Zorientujete se zde snadno, protože uličky přes svoji křivolakost stále plusmínus dodržují čtvercovou síť o level výše. Průvodci svorně tvrdí, jak hutongy valem ubývají pod developerskými bagry, ale my jsme na ně v Pekingu naráželi na každém kroku. Evropský intelektruál by mohl uronit pohoršenou slzu, jak velkokapitál ničí starého ducha Pekingu; zapomínaje v souladu s Matoušem 7:5, že v Evropě by takové čtvrti stavební úřad nepovolil ani v nejšílenějších snech, početné bary a restaurace by padly za oběť hygieně a na zbylých obchodech by si s radostí smlsli kolegové z berňáku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>