Mongolsko není Rusko

R 362: Irkutsk 22:10 – Nauški 13:45 (2. den)
364: Nauški 18:50 (irkutský čas) – Süchbátar 18:36 (mongolský čas)
264: Süchbátar 21:05 – Ulánbátar 6:10 (2. den)

Za Ulan-Ude odbočujeme z Transsibu na Transmongolskou magistrálu. Transmongolská magistrála je v reálu neelektrifikovaná jednokolejka, v čele vlaku nás střídá polovina dvojčete 2ТЭ10М a rychlost klesá na 60 km/h. Pryč jsou nekonečné sibiřské lesy a my projíždíme náhorní stepí už tolik podobnou Mongolsku. Okolo trati je množství chátrajících průmyslových konstrukcí, které na rozdíl od zbytku Ruska nejsou utopené v plevelu, neb ten je tu důkladně spásán všudypřítomými kravami.

Celý příspěvek

Výšlap do nikam a vítr ve vlasech

Loď: Listvjanka 18:30 – Irkutsk 19:50
R 362: Irkutsk 22:10 – Nauški 13:45 (2. den)

Nerealizovaná cesta do Bolších Kotů nám ovšem nebránila projít si aspoň její část – z Listvjanky na hřeben nad Bajkalem a zpět. Tato cesta je součástí velkého projektu Great Baikal Trail, turistické cesty značené dobrovolníky z celého světa, která má za vizi obejít celý Bajkal. Díky tomu se setkáme s prvním turistickým značením v Rusku.

Celý příspěvek

Čarovný Bajkal

Místo prokletých Bolších Kotů jsme se tedy rozhodli udělat odpolední výlet podél pobřeží. V informačním centru nám tu cestu nedporučovali, protože je nebezpečná, což bylo přesně to, co jsme chtěli slyšet. V Rusku se dá najít spousta krásných koutů přírody, ale musíte nejprve dojít na nejvzdálenější místo, kam lze dojet autem a pak ještě 500 metrů (to je průměrný akční rádius ruského mastňáka).

Celý příspěvek

Prokletý Bajkal

V Listvjance, poučeni předraženými ruskými hotely, hledáme ubytování u bábušek v děrevních. První děrevňu zavrhujeme jakožto příliš chudou a spartánskou – po tolika nocích ve vlaku přece máme nárok na aspoň trochu komfortu ne? Druhá už vypadá pěkně, a i cena je na ruské poměry dobrá. Pokoj je ještě hezčí a tak si plácneme.

Celý příspěvek

Pendolinem kolem Bajkalu

R 12: Krasnojarsk 12:34 – Sljuďanka 10:17 (2. den)
Os 6201: Sljuďanka 13:20 – Port Bajkal 18:26
Loď: Port Bajkal 20:15 – Listvjanka 20:45

Za Krasnojarskem začíná ten pravý Transsib, jak jsem si ho jako kluk maloval v představách před usnutím s plyšovou mašinkou v podpaží. Louky a březové hájky střídá pravá sibiřská tajga. I nekonečné pláně, které nás doprovázely už od Lvova (s výjimkou Uralu, ale ten jsme jeli v noci), se zvedly do mírných kopců, trať se začala více kroutit, což dávalo i lepší možnosti pro focení.

Celý příspěvek

Něco z krasnojarského urbexu

Tento objekt původně nebyl v plánu. Ale když tak hezky vykukoval zpoza zástavby během včerejší cesty trolejbusem od nádraží k hostelu, tak mu prostě nešlo odolat. Lokalizované fotky na googlemapách prozradily, že jde o budovu krajského komisařství Komunistické strany Sovětského svazu, stavěnou v 80. letech, ale než ji stihli dokončit, přišla revoluce. Ochraňajemosť nuljévaja.

Celý příspěvek

Jak nedělat odpočinkový den

R 292: Jekatěrinburg 18:21 – Krasnojarsk 7:47 (3. den)

Slečna Nataša byla vyhlášený samotář, ale vždycky toužila vést hostel. Nejprve si postavila hostel u silnice na Písek. Ale chodili jí tam lidi. Proto se přestěhovala do Krasnojarsku, tam na periférii vybrala zapadlou bytovku, dva byty přestavěla na hostel a hlavně nikde nedávala žádné cedule, že tu něco je.

Ačkoliv jsme měli adresu, najít hostel byla netriviální práce. Domy na ruských předměstích uvádějí adresu podle nejbližší větší ulice, která může klidně vést 200 metrů odsud. Vedlejší uličky název nemají. Číslo platí pro celý blok, jednotlivé vchody se nerozlišují. Ani místní obyvatelé netušili, že tu je něco jako hostel.

Celý příspěvek